Peníze neudělají člověka automaticky šťastným, nicméně mu dávají spoustu možností jak se šťastným stát. To, zda toho dotyčný využije, je jiná věc.Už od své první výplaty která v roce 2000 činila cca. 15 tisíc Kč hrubého, jsem každý rok tak 12 krát přemýšlel kolik by musel dělat můj měsíční příjem, abych byl spokojený.Zúčastnil jsem se za tu dobu desítky debat v různých rolích – přítele, mentora, manažera i podřízeného a slyšel spoustu způsobů jak se k ideální částce dopočítat. Všechny postupy musely řešit kompromis mezi jednoduchostí a přesností. Takže byly buď jednoduché, ale výstupem byly nesmysly. Nebo byly smysluplné ale složité.
Je smysluplný a jednoduchý model oxymoron?
Tady přináším jeden z možných způsobů, který jsem nevymyslel sám, ale přečetl jsem ho před dvěma lety na některém českém finančním serveru a tak nemohu uvést autora (pokud někdo bude znát zdroj, dejte mi prosím vědět). Nicméně jsem sám několik let ladil koeficienty, až jsem byl spokojený s výsledkem. Posuďte sami.
Tady přináším jeden z možných způsobů, který jsem nevymyslel sám, ale přečetl jsem ho před dvěma lety na některém českém finančním serveru a tak nemohu uvést autora (pokud někdo bude znát zdroj, dejte mi prosím vědět). Nicméně jsem sám několik let ladil koeficienty, až jsem byl spokojený s výsledkem. Posuďte sami.
Základní předpoklady modelu:
· Málo peněz znamená stres – nelze uspokojit základní potřeby.
· Hodně peněz znamená stres – je třeba se o ně starat.
· Spokojenost přichází, když mám víc než lidé v mém okolí (stát, město, soused, apod.)
· Pokud se bavíme o příjmu domácnosti, tak první člen domácnosti potřebuje nejvíce, každý další už méně (díky sdílení určitých věcí – sdílení bytu, auta apod.)
· Málo peněz znamená stres – nelze uspokojit základní potřeby.
· Hodně peněz znamená stres – je třeba se o ně starat.
· Spokojenost přichází, když mám víc než lidé v mém okolí (stát, město, soused, apod.)
· Pokud se bavíme o příjmu domácnosti, tak první člen domácnosti potřebuje nejvíce, každý další už méně (díky sdílení určitých věcí – sdílení bytu, auta apod.)
Praktický příklad
Vyberte si benchmark s kterým se chcete porovnávat (Praha 2009) a zvolte průměrnou hrubou mzdu pro daný subjekt (zhruba 30 tisíc měsíčně). První člen domácnosti potřebuje 4 násobek průměru – koeficient 4. Každý další člen pak o 40% méně než předchozí, tzn. druhý 2.4, třetí 1.4 atd. Sečtěte koeficienty všech členů domácnosti (pro 3 členy dělá násobek 7.8). Vynásobte koeficient průměrným příjmem a dostanete optimální hrubý příjem (235 200 měsíčně). Spočítejte kolik zaplatíte na dani z příjmů a dostanete optimální čistý příjem (152 880 měsíčně).
Vyberte si benchmark s kterým se chcete porovnávat (Praha 2009) a zvolte průměrnou hrubou mzdu pro daný subjekt (zhruba 30 tisíc měsíčně). První člen domácnosti potřebuje 4 násobek průměru – koeficient 4. Každý další člen pak o 40% méně než předchozí, tzn. druhý 2.4, třetí 1.4 atd. Sečtěte koeficienty všech členů domácnosti (pro 3 členy dělá násobek 7.8). Vynásobte koeficient průměrným příjmem a dostanete optimální hrubý příjem (235 200 měsíčně). Spočítejte kolik zaplatíte na dani z příjmů a dostanete optimální čistý příjem (152 880 měsíčně).
A na závěr porovnejte výsledek s vlastní výplatní páskou a uvidíte kolik vám přebývá/schází ke štěstí…